Politika a syrečky
Politický směr, který Paroubek představuje, se projevuje právě tím, že umožňuje zpočátku jen "lehce" překračovat hranice možného a zákony povoleného, sděluje se, že se důvěřuje dobré vůli osoby, které se jaksi dovolí více, že svoji vymoženost nezneužije atd. Systém pak směřuje ke stavu, kdy jsou si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější.
Nehledím k volbám, které se budou konat příští rok s nijakým optimismem. V Brně jsou tři druhy bilboardů, o kterých bych řekl, že jsou z dílny ideologů ČSSD a působí celkem podařeně. Dva se posmívají ODS a jeden lidovcům. Jsou vymyšleny způsobem, na který lidi u nás slyší. Levice zřejmě povede daleko chytlavější kampaň, než dříve.
Petr Motýl ve svém internetovém časopisu Čmelák a svět publikoval fotografii, na které je společně s Janem Novákem a Milanem Kozelkou. Zřejmě v rámci tohoto neoficiálního redakčního kruhu dospěl k myšlence, která může být východiskem z tísně, kterou člověk pocítí pokaždé, když začne uvažovat nad tím, jakou kulturu vlastně jeho spoluobčané preferují. Ve svém zamyšlení nad autorským čtením v kavárně Rybanaruby vyslovuje Petr Motýl následující názor:
"...vyjádřit duch tohoto národa nelze pomocí jemných obrazů či složitě strukturovaných textů vycházejících z hluboké vzdělanosti. Takový pokus končí jako nápodoba vzorů odjinud, jako ohlas něčeho, co vzniklo v dálce Sorbonny nad Seinou a co je jen odrazem cizího stínu v zamlženém zrcadle. Smrad syrečků, to je esence Čechám vlastní – jsou jediným původním českým sýrem, který obohatil evropskou gastronomii. A jedině literatura prosycená smradem syrečků – bohužel – o Čechách něco původního říká a je schopna v evropském kontextu vyslovit slova osobitá a originální – Hašek a Hrabal, nikoliv odvození, byť sebevíce nadaní Holan či Seifert."
Bilboardy, kterými se navzájem provokují ČSSD a ODS, tenhle typ kultury docela dobře naplňují.
Jednou nohou v práci
V pátek jsem byl na jednodenní brigádě, při které jsem s dalšími šesti brigádníky vykládal kamion plný panelů dodaných z Kanady od firmy Richards & Wilcox určených pro výrobu garážových dveří na dálkové ovládání. Šest středo- a vysokoškoláků a já, kamion k rampě přistavili poměrně brzo po ránu, ale skoro hodinu a půl se čekalo až přijede celník a povolí jej otevřít. Chvíli nás něčím zaměstnali, ale i tak vznikl asi hodinový prostoj. Kolegové taky dost pokuřovali, krom půlhodiny na oběd měli ještě asi tři kuřácké čtvrthodinky. Nakonec jsme s prací skončili o půlhodinu dříve, než bylo domluveno a lidi z firmy nám řekli, že tenhle čas už neproplatí.
Hned začali někteří začali uvažovat, jestli by nebylo vhodné v šatně něco rozbít, nechat puštěnou vodu nebo tak.
Tenhle přístup mi dal vzpomenout na výstavu fotografií Jindřicha Štreita, která právě probíhá v Moravské galerii na Husově ulici. Výstavu otevírá fotografie z 80. let, zřejmě manželského páru, ze které na diváky shlíží celkem spokojená žena v konfekčním oblečení a viditelně otrávený muž v pracovním. Jako by prostředí socialismu definitivně mužům bralo křídla, lámalo páteře, rozkopávalo čela, zatímco ženám jako by ani tolik nevadilo. Podobný dojem mívám ze svatebních fotografií z té doby. Když jsem byl nedávno na brigádě v Moduslinku u pásu, kde pracovaly převážně studentky, připadaly mi daleko kultivovanější.
Možná něco podobného, co Štrait vyfotil, ještě pořád trvá, je ve vzduchu, stále ještě doznívá. Dodnes se průměrný muž velmi těžko prosazuje, velmi těžko si vydělá na aspoň trochu solidní život, zatímco žena se aspoň může doma realizovat při výchově dětí, žije daleko víc přítomným časem a domácností.
Dávalo by smysl pracovat tedy v zemích, kde nejsou tak vysoké srážky ze mzdy a kde se člověk může svobodněji rozhodnout, co se svými penězi udělá, kde mu z výplaty po zaplacení nutných položek na rodinném rozpočtu zbude víc, než kapesné. Takové země existují, třeba USA, Kanada, Irsko. Ve střední Evropě si ale lidi zvykli právě na takový systém existence, který mužnost, odvahu a soběstačnost vůbec nepodporuje. Když se člověk podívá okolo sebe, vidí, že s největší pravděpodobností budeme "šlapat zelí" ještě hodně dlouho.
